Hlas Romů za uznání genocidy
Od doby, kdy Paul Polansky v 90. letech upozornil českou veřejnost na existenci vepřína na místě bývalého „cikánského“ koncentračního tábora v Letech, přeživší a jejich potomci znovu hledají důstojné způsoby připomínání a veřejného uznání rasového pronásledování Romů. Rozhodnutí o prodeji vepřína a vybudování památníku romským obětem genocidy padlo ze strany českého státu až po více než dvaceti letech. Dosud nikdo tuto snahu a vyrovnávání se pozůstalých s traumatizující historií jejich rodin v kontextu veřejného popírání existence genocidy Romů komplexně nezpracoval. Vedle dalších publikovaných svědectví, která se vztahují výhradně k válečnému období, se reflexi současného vnímání romského holokaustu doposud nikdo hlouběji nevěnoval.
Předkládaný projekt si klade za cíl rozšířit diskurz holokaustu Romů a Sintů vedle vzpomínek na jejich válečné pronásledování ke snahám Romů o samotné uznání holokaustu Romů v České republice. Cílem je zachytit vzpomínky potomků přeživších, kteří se snažili udržet památku obětí v rodinné i veřejné paměti a zároveň čelili neochotě svého okolí přiznat rasovou perzekuci Romů. Dokumentace aktivního přístupu jednotlivých Romů – a jejich různého pojetí – umožní nabourat určitý stereotypní pohled na Romy jako na pasivní oběti či skupinu, která se (údajně) o svou historii nezajímá.
Výstupem projektu je několik nahraných a zpracovaných rozhovorů se zástupci tzv. druhé generace přeživších, tedy s potomky přeživších Romů a Sintů. Rozhovory budou také obsahovat poznámkový aparát a vysvětlující historické souvislosti.
Projekt je podpořen: Bader Philanthropies
Realizátorka projektu: Renata Berkyová
